Oldřich Bubák

Proč zrovna cestování do nejzazších koutů naší Země a dobrodružství na hraně ?

Odpovím na to proti otázkou. Proč někdo dobrovolně vyhledává místa, která migrují s ohledem na přežití mezi životem a smrtí, proč se vydává na samé meze svých schopností, když má víc, než potřebuje k životu? Je to úplně stejné, proč  někdo vůbec vyhledává tvůrčí činy: ze ctižádosti, z ješitnosti, z radosti atd. Je to, protože to je  prostě pro něj z některého z výše uvedených důvodů důležité. Pokud jsou uspokojeny naše základní životní potřeby, zbývá nám čas i síla pro hru s našimi nápady, schopnostmi a energiemi. Co za to získáme?! Pocit vlastní hodnoty, radosti ze života a především smysluplnosti. Každý si umí představit, že člověka nelze naučit spokojenosti. Spokojenost rovněž nelze koupit, ačkoliv je všude nabízena. Zkušenosti Vám nikdo nedaruje. Musíte to vše zažít a já to neumím nikde lépe, než v divokých, nedotčených a opravdu málo navštěvovaných oblastech. Musím podotknout, že všechny tyto aktivity, především na pólech,  nejsou mým útěkem, jak u nás tvrdí mnoho lidí, z větší části „nesnesitelných“ poměrů naší nekulturní a neetické civilizace: je pro mne především čerpáním smyslu života.

Kam by  ses natrvalo odstěhoval, kdybys musel ?

 Do Himálaje.

Čím ti imponují Pardubice?

Významnou historií, svoji polohou, ale především v tom, že tady je velká energie. No a nemůžu nezmínit na základě svých zkušeností z mých cest po světě, že tato oblast leží v pásmu, kterému se vyhýbají (prozatím) uragány, zemětřesení …..a nejsou tady vulkány….no až na tu sopečnou vyvřelinu -Kunětickou horu. Doufám, že to bylo v třetihorách jen takové malé blinknutí.

Co bys  chtěl zde změnit?

Vždy, když se mě někdo zeptá jak co změnit, tak odpovídám: „Pokud  chceš začít něco měnit, tak prvním krokem je : začni u sebe, začni měnit především sám sebe“.

Jsi šťastný?

 I když pan doktor Plzák říká, že šťastný může být celý život jen idiot, tak já jsem.

Co bys udělal jinak, kdybys  mohl vrátit čas ?

Jedinou věc. Věnoval bych více času mým dětem, myslím, když byly malé. Víte, nechci to omlouvat, ale když ti je třicet, tak nevíš nic, jsi zmatený, ovládán spoustou stupidních věcí. Žebříček životních hodnot je zcela jiný. Nadhled a snad i určitá moudrost přichází mnohem později. Asi to tak ale má  být. Snad to vynahradím vnoučatům.

Jaké máš koníčky ?

Cestování, hudba, focení, psaní , poznávání…..atd.

Jaký zvuk má ČR v zahraničí, dle tvých zkušeností ?

Začíná ho mít .

Tady se mi líbí tvá fotka ikony, respektive Madony a ten zajímavý muž v turbanu pod ní, vypadá trochu jako Avicena, nebo lékař, kdo to je ?

 Velký Mistr Baba Ji. Existence takové bytosti je důkazem nejvyšších vnitřních pravd, jež promlouvají k srdcím všech těch, kteří upřímně touží po poznání.

Závidíš ?

Ano…ale pozitivně. Záviděl jsem vždy všem těm, co nedali přednost zůstat v jistotě kolektivních konstrukcí dohodnutého světa, před rizikem zjištění, že věci jsou jinak.

Přeješ ?

 Ano, přeji všem kolem mne pozitivní mysl. Když bude naše mysl pozitivně naladěna, bude i zdraví.

Co si přeješ ?

Pokusím se odpovědět takto.  Carpe diem, protože autentičnost prožitku se projeví pouze v přítomnosti, tu prožíváme stále znovu a znovu a za námi zůstávají stopy – stejně jako při chůzi. Při vykročení kupředu se budoucnost stává přítomností v okamžiku doteku chodidla se zemí. Vzápětí se vytvoří otisk – stopa a přítomný okamžik se stává minulostí. A celý proces tvoří kroky – naši chůzi životem.

Stejně jako udržujeme rovnováhu při chůzi, je nutná rovnováha i v životě. Nelze žít stále jen v pocitu trvalého štěstí nebo trvalého smutku. Obojí záhy pomine.

Snažím se vychutnávat si přítomný okamžik a rád bych ještě nějakou dobu pokračoval a zaznamenával ho objektivem, poté i slovem v naší každodenní existenci a dělil se o to s ostatními, neboť jak říká filosof: „Každodenností je vršena věčnost.“

Máš nějaký vzor ?

Mám. Mám jich hodně. V klukovských letech, když jsem začal číst to byl Emil Zátopek a později k němu přistupovali další. V popředí ale vibruje stále jeden z největších…Ernest Shackleton.

Dokáže být komunální politika čistá?

Já věřím, že ano. Jeden malý dovětek od Dalajlamy trochu upravený do jazyka naší doby:

……když už smilníte, kradete….atd. atd., tak to dělejte s etikou.

Co ti  říká slovo morálka a patriotismus?

 Etika - oddanost - úcta.

Jaké si měl dětství?

….i přes to, že jsem vyrůstal jen s babičkou, otec záhy opustil rodinu a matka musela pracovat, tak bylo krásné. Tato rodinná kompozice mi pomohla uzrát, myslím, že jsem velice brzy začal přemýšlet o tom, že jediný, na koho se mohu v životě spolehnout a kdo mi  v životě může pomoci, jsem jen a jen já.

Jaké máš plány do budoucnosti?

 Těch je hodně. Především ale bych rád našel nakladatele na můj čerstvě dokončený román „MANDALA A KÁMEN“. Dále vydat pokračování růžence emocí dobrodruha

 „I DUŠE ZAMRZÁ“.

Mezi velké mé projekty patří DVD „ CESTA – Journey “,  zajímavá kompilace filmu a živé hudby. První krok – vydání DVD se uskutečnil nedávno a teď připravuji druhý krok - realizace živého koncertu s velkým symfonickým orchestrem a současnou projekcí na obří plátno. Dohodli jsme se již s ředitelem pardubické konzervatoře Mgr. Hlavou, že bychom koncert provedli jako alternativní k 35. Výročí založení Konzervatoře.

Jak si se seznámil s Reinholdem Messnerem  ?

četl jsem jeho knihu „až na vrchol Světa“ , a přiznám se , že mi přitom šel mráz po zádech, obzvláště v té pasáži, kdy ho zastihla sněhová bouře ve výšce nad 8000.metrů a on přežil neuvěřitelné 3.dny během této bouře. Messner popisuje, jak se chvílemi odhmotňoval a viděl sám sebe ležet ve spacáku na dně stanu.

Jakou s ním máš zkušenost ?

Potkával jsem ho především na jeho akcích, organizovaných tady v Čechách. Měl jsem i možnost s ním prohodit pár slov, telefonicky i osobně. No a k tomu odhmotňování. Stalo se mi to mnohokrát.

A teď k důležitým věcem Oldo, co ženy ?

 Jsou nedílnou součástí energetických výměn.

Co pivo ?

Až v posledních měsících si ho začínám vychutnávat. Taky to je znát na mé váze.

Tvoje poslední kniha, vydaná k 20-tému výročí založení firmy Chládek a Tintěra, kde fotíš chlapy z fachy, jaký to mělo ohlas ve firmě ?

 Myslím si podle reakcí lidí kolem mne, že velmi pozitivní.

Tvůj způsob práce fotografa je takový, že někde třeba rok pracuješ, abys to prožil a měl ten pohled zevnitř a přitom to dokumentuješ, trochu mi to připomíná v herectví metodu Stanislavského a v literatuře způsob života a tvorby Jacka Londona. Co tě k tomu přivedlo ?

To mě a čtenáře určitě bude zajímat …

 Baví mě zaznamenávat a vidět, co je život. Nejlepší fotografie jsou kolem vás, a vy jste jejich součástí. Abych udělal tu nejlepší možnou fotku, o kterou mi právě jde, musím být uvnitř, a pokud chci navíc dosáhnout jisté úrovně pochopení a hloubky, musím se stát aktérem  toho, co se děje. O to jsem se pokoušel celý minulý rok, a myslím, že řada fotografií se v knize může jevit dost intimně…snad i objevně.

V poslední době, jak se potkáváme, tak mám pocit, že si dosáhl určitého vnitřního zklidnění a harmonie ?  Čím to je ?

 Zpomalil jsem. Mám čas na přemýšlení……no a samozřejmě Buddhismus.

Co by si doporučil mladým lidem, generaci která nyní začíná vstupovat do života ?

Bylo by toho dost, ale teď mne napadá toto. Paolo Nowaresio ve své knize Cesty do neznáma řekl: „ Snahou o nemožné dosáhne člověk vždy toho, co je možné. Ti opatrní, kteří nepodnikli nic jiného, než se jim zdá být možným, nikdy neudělali ani jediný krok kupředu!“

I  když seš plný vitality a energie, přesto se tě nakonec zeptám, protože vím, že seš stoik a filozof. Jak se chystáš prožít stáří ?

Na to jsem již odpověděl výše.

Jak to zpívá Nohavica, koupím si pergamen, štětec a tuž a jako mudrc sednu na břeh řeky ??

No to sednu bych vyměnil za budu se procházet na břehu řeky. Pohybu je stále nedostatek.

Poslední otázka, víme že má Země severní a jižní pól, kdyby měla západní a východní, šel bys tam ?

To si piš.