Václav Obr

Děláte věci, jež lidi spojuje, navíc propojujete osudy živých s mrtvými, proč hledáte právě toto pouto ..?

Je to propojení s dávnými řemeslníky, kteří vytvořili krásné věci, kterým dnes říkáme památky a čtu v nich jako ve starých poučných knihách.

Myslíte, že existuje určitá iniciace, že je člověk v určitém okamžiku povolán k vykonání díla, ne třeba proto, že by sám chtěl, ale že to je jednoduše potřeba ?

U každého člověka v jeho životě může dojít k určitému životnímu zlomu, který vás ovlivní natolik, že se odhodláte k danému kroku, tedy i k vykonání nějakého díla, ke kterému byjste se před tím nikdy neodhodlal.

Věříte v osud ?

Věřím v osud, v sílu lásky, v její pramen, který musí každý z nás najít v životě sám.

Dá se řící, že dřív byli lidé více všestranní, na rozdíl od moderní specializace ?

Činilo je to šťastnějšími ?

Řekl bych, že dříve byli lidé spojeni více s přírodou, tímto byli všestrannější a šťastnější. Dnes nás technika od přírody odděluje, lidé hledají stále něco, aby byli šťastnější, má to ale vždy své hranice.

Pro spřežení s kočáry je kromě pohybu typická také určitá slavnostní atmosféra a chcete-li paráda. Připadáte mi jako koncentrovaný introvert, jak zvládáte tyto exibice ?

Byť žiji svůj život v tomto století, tak moje myšlení, práce, život, vnitřní cítění je spjato s dobou dávno minulou a musím přiznat, že k těmto pocitům mě přivedla tetinka a strýček v mém dětství.

Myslím, že se snažíte být velmi pokrokový v mediaci muzejnictví,

co je důležitější, prosadí se špičková práce sama, anebo se musí výborně odprezentovat a mediálně podpořit ?

Naše zkušenosti v muzeu jsou takové, že se návštěvníci vracejí a mnozí z nich organizují zájezdy. Media sama o sobě zpracovávají pořady o muzeu, akcích pořádaných muzeem, adventy, apod.

Co máte na mysli pod pojmem živé obrazy ? Trochu mi to při vší úctě vůči Vám připomíná inspiraci z filmu o Járovi Cimrmanovi ? Co je cílem ?

Je to živá ukázka určité historie, v mém případě jsou to kočáry a koně.

Teď trochu filozofie, myslíte, že musí být hustá a těžká tma, aby se dalo vykřesat Světlo ?, obecně se ví, že čím je hlubší noc, tím jasněji svítí hvězdy …

Byli jsme stvořeni, abychom dělali pěkné věci, abychom chránili tuto zem, jsme její součástí .

Do jaké míry je každý kočár unikátní a dají se vypozorovat určité finesy a cyklické opakování určitých úkonů, zaznamenáváte vývojářský pokrok ? Jak ?

Každý kočár je unikátní, protože ho vytvořila lidská ruka vždy jinak, stejně jako když stéká kapka vody, pokaždé jinak. Vynálezy a patenty ovlivňovaly výrobu kočárů, ale vždy v mezích životního stylu a prostředí.

Jak se vyrovnáváte s přechodem od fortelných a fundamentálních prací k detailu ? Evidentně to zvládáte, nicméně mě zajímá, jak se s tím psychicky srovnáváte, kolikrát musíte přeskakovat z oboru do oboru.

Vše je spojené se vším, materiály, postupy, techniky a díky fantazii vše vidět jako hotový celek, kdy hnací silou je výsledek.

Z Vaší práce cítím nadšení a étos, ale nesměřujete nakonec nevyhnutelně k nostalgii, dovolím si použít slova : k malbě, nebo dokonce k poezii ?

Ve svém každodenním životě k práci přistupuji s pokorou a vírou.

Kdo komu slouží ? Stroj člověku ? Nebo člověk stroji ?

Mnohé moderní technologie dnešní doby nedokáží nahradit práci našich předků. Žijeme velmi rychle, chceme se vyrovnat strojům, a tak v tomto případě člověk slouží stroji. Nesmíme ale zapomenout, že jsme součástí přírody, se kterou jsme spojeni, více než si dokážeme připustit.

Co nám řeknete o svém angažmá s „ Muzeem kočárů „ , na výstavě Zapřažená krása na půdě jízdárny Pražského hradu… Jaké jsou ohlasy ?

Tato výstava kočárů se začala domlouvat již před dvěma lety. Prezentace  kočárů z muzea měla velký ohlas a návštěvníci přijížděli k nám podívat se na další exponáty, ale hlavně na Brožíkův smuteční kočár.

Myslíte,že mají koně ze střední Asie a naše tažné koně, např.Kladrubáci jinou duši ?

Koně jsou součástí přírody, tak jako my lidé. Kultura každé země je výjimečná a je třeba ji chránit.  

Poslední otázka, co říkáte na současný stav Světa a na souboj mezi Řádem a Chaosem ?

Každý život, aby byl naplněn, musí mít řád a pro mě, je to víra, naděje a láska.

Děkuji Vám za rozhovor.